Rys ostrovid
Samotář s výborným sluchem
Rys ostrovid je největší evropská kočkovitá šelma. Rys byl již ve větší části Evropy stálým pronásledováním vyhuben. Vzhledem k celoroční ochraně se tento malý evropský tygr zachoval i v naší přírodě, a to také díky reintrodukci. Rys je velmi opatrný a setkáni s ním v přírodě je velmi vzácné.
Rys ostrovid je zákonem chráněný druh!
Rys dosahuje hmotnosti mezi 20 – 35 kg. Samci bývají statnější než samice. Pro rysa jsou typické bělavé vousy – licousy na tvářích, špičaté stojící boltce ukončené dlouhými černými štětičkami a krátký ocas v poslední třetině černý. Zbarvení těla bývá značně proměnlivé, od žlutočervené až po světle zrzavou. Po celém těle jsou roztroušené různě výrazné skvrny. V zimě bývá tato skvrnitost oproti létu méně výrazná. Mohutné a silné tlapy na nohou umožňují velmi dobrou pohyblivost ve vysokém sněhu. Stopa je kulatá, bez znatelných drápů (rys má drápy zatažené) a měří 8 až 10 cm.
Na kořist útočí z úkrytu dlouhými skoky. Rys je spíše sprinter než vytrvalec, pokud se útok nevydaří, kořist dál nepronásleduje. Rys svou oběť sráží úderem na zadní část těla nebo páteř a usmrcuje kousnutím do krku. Nejoblíbenější kořistí je srnčí zvěř.
Jeho kořistí bývají i zajíci, drobní hlodavci, obojživelníci a ptáci. Z velkých šelem je rys nejméně kontroverzní, a to zejména díky své plachosti. Zřídka kdy napadne ovce nebo jinou domácí zvěř.
Od konce ledna až do března probíhá páření. Samec vyhledává samici podle močových pachových značek. Rysice má obvykle 2 až 4 mláďata.
Mláďata jsou se samicí do doby dalšího páření, kdy je od sebe odežene. Občas se po páření mláďata k matce na krátký čas znovu připojí. Pohlavně rys dospívá po druhém roce života.
Rys žije samotářsky a velmi utajeně. Přes den odpočívá v úkrytu, aktivní je zejména v nočních hodinách, kdy vychází na lov. Rád se, zejména v zimě, vyhřívá na slunci. Má výborně vyvinutý sluch a zrak, čich ale není tak dokonalý. Rys je nejvíce rozšířen v lesních komplexech středních poloh, miluje skalnaté lesní terény a teplé jižní stráně. Jeho lovecký revír je dosti rozsáhlý, mezi 80 – 300 km2. Teritorium si značkuje močí nebo drápanci na padlých kmenech, a nesnese v něm žádnou konkurenci. Veškeré konkurenty, mezi které řadíme například lišku nebo kočku, zabíjí.
Rys ostrovid má v přírodě nepostradatelnou regulační úlohu. Jako kořist mu padne většinou zvíře, které nemá vyvinuté smyslové schopnosti nebo je tělesně slabší. Přítomnost rysa zvyšuje kondici a kvalitu ostatní zvěře. Zvěř je v oblastech výskytu velmi pozorná a opatrná.
Na kořist útočí z úkrytu dlouhými skoky. Rys je spíše sprinter než vytrvalec, pokud se útok nevydaří, kořist dál nepronásleduje. Rys svou oběť sráží úderem na zadní část těla nebo páteř a usmrcuje kousnutím do krku. Nejoblíbenější kořistí je srnčí zvěř.
Jeho kořistí bývají i zajíci, drobní hlodavci, obojživelníci a ptáci. Z velkých šelem je rys nejméně kontroverzní, a to zejména díky své plachosti. Zřídka kdy napadne ovce nebo jinou domácí zvěř.
Zvláště charakteristické pro rysa jsou jeho štětinky na špičkách uší a jeho výrazné vousy - lysouce. Jeho srst je hlavně v létě více načervenalá až žlutohnědá s výrazným skvrněním. Rys má fantastický sluch a velmi dobře vidí. Slyší hlodavce ze vzdálenosti několik desítek metrů! Jeho oči jsou extrémně citlivé i na slabé světlo a proto umožňují lov za soumraku a v noci.
Rysa ostrovida řadíme mezi ohrožené druhy z důvodu několika faktorů. Vysoké mortalitě mláďat, pytláctví, fragmentaci krajiny a přerušování migračních koridorů dopravními stavbami. Dalším problémem v budoucnu může být izolovanost skupin a nedostatečná genová rozmanitost druhu. Tyto aspekty velmi ohrožují rysí populaci v České republice.
Desítky rysů v posleních letech zemřelo následkem dopravních nehod.
Na první pohled nevelké číslo, ale pokud zohledníme celkový počet jedinců na našem území, zjistíme, že se jedná o zbytečnou smrt významné části populace.
Buďte pozorní a předvídejte. Nejčastěji se nehody stávají v brzkých ranních a pozdních večerních hodinách, tedy v době, kdy je obecně zvěř nejvíce aktivní. Pokud dojde k dopravní nehodě, neujíždějte! Zvěř po srážce může být při zajištění správné veterinární péče zcela v pořádku. V opačném případě ji pošlete na smrt třeba jen kvůli zlomené noze.
Pytláctví je ohrožující faktor číslo jedna.
Na podzim roku 2001 našel na Šumavě postřelenou rysici Milku, pracovník správy Národního parku Šumava. Při veterinární prohlídce se zjistilo, že hnisavá rána na hřbetě je od zásahu kulky. Rysice tento útok přežila, vyléčila se ze zranění v záchranné stanici a byla vypuštěna zpět do volné přírody. Rysici následně byla v roce 2003 pozorována s koťaty.
Postřelení číslo dvě na konci května 2004 už Milka nepřežila. Kulovnice ji roztříštila loketní kloub a přerušila hlavní cévy, rysice tak několik hodin trpěla, než vykrvácela. Při pitvě bylo zjištěno, že zřejmě měla další vrh koťat. Ty bohužel zřejmě zahynula hlady